Do obou zápasů holky daly naprosto vše, a co se bojovnosti týče, tak ani jedné z nich nelze nic vytknout. I když se holky letos dokázaly rozehrát mnohdy k nádherným výkonům, tak nutno sportovně uznat, že tým USK Praha plný reprezentantek byl přeci jenom mimo naše síly a zaslouženě tak postoupil do semifinále letošní extraligy. Nám tedy po dvou prohrách zůstaly brány semifinále uzamčeny a letošní sezóna je tak u konce.
To co v ní holky dokázaly však ještě nějakou dobu „ve světě“ kolovat bude. Poté co nám na konci sezóny minulé kromě hlavního trenéra odešly i 4 nejlepší střelkyně našeho týmu, tak nás většina lidí z basketbalového prostředí viděla s největší pravděpodobností v baráži. I já sám z pohledu trenéra jsem během června a července neměl zrovna optimistické vyhlídky. Ale počínaje prvním tréninkem letní přípravy, soustředěním a přátelskými utkáními před začátkem sezóny se mi pod rukama začal tvořit úžasný kolektiv, ve kterém každá byla připravena v sezóně udělat pro tým první poslední. A přesně to začalo být velmi rychle znát. Skvělé nasazení a výkony hráček spojené s přátelskou, klidnou a uvolněnou atmosférou nás během první poloviny sezóny vyhouply na 6. místo tabulky a rázem se z tradičního „otloukánka“ stal tým, se kterým se muselo stále více počítat! Ve druhé půlce nás ze začátku roku mírně vykolejily starosti s maturitními plesy, lyžařskými kurzy a tak dále, což se bohužel během venkovních zájezdů na naší hře projevilo a přišli jsme tak o některé výhry, které by nás možná posunuly o něco výš. Nicméně v pravý čas jsme opět dokázali zapnout, potvrdili jsme naší nebezpečnost na domácí palubovce a po výhrách nad HB Basketem, Spartou a Tygry jsme se s 9ti výhrami vyšplhali na 7. místo, což je umístění, kterého tento tým v extralize nikdy předtím nedosáhl!
Za to všechno si děvčata zasloužila něco speciálního…A přesně to se odehrálo během posledního domácího zápasu. Obrovský aplaus domácího publika, děkování rodičů, prarodičů, kamarádů,…slzy dojetí z řad hráček. To vše dokonale ukázalo, co se nám na SLUNETĚ letos podařilo vybudovat, co pro holky letos znamenalo být součástí tohoto týmu a jak moc si poslední společnou sezónu užily. Když budu mluvit za sebe jako za trenéra, tak tento zážitek byl pro mne tím největším poděkováním a odměnou, které se mi mohlo dostat a troufnu si říct, že to byl nejemotivnější zážitek, který jsem jako trenér zažil!
Rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří se na tomto úspěchu a krásné sezóně podíleli. Hráčkám ročníku 2008, 2009 a 2010 za to, jak srdnatě bojovaly se staršími děvčaty a za to jakou energii přinesly jak na palubovku, tak do šatny. Ročníkům 2007 za to co vše obětovaly basketbalu za svou mládežnickou kariéru, a že u tohoto sportu navzdory všem překážkám vydržely až do samotného konce. Svému asistentovi a fyzioterapeutce za bezchybnou péči, pomoc, rady a postřehy co basketbalových i nebasketbalových věcí týče a v neposlední řadě všem rodičům, kteří po celou sezónu podporovali své dcery!

Sezóna z pohledu asistenta Jana Gabriela:
Upřímně bych byl sám proti sobě, kdybych tuto sezónu hodnotil jinak než kladně. Jedná se o úspěch v holčičí sekci Slunety, který podle mě v nejbližší době nebude překonán. Na druhou stranu jako trenér/asistent trenéra, vždycky chcete víc a ano můžeme se bavit o tom, jestli jsme neměli na to být výše postaveni v tabulce, ale to je teď stejnak jedno. Důležité hlavně bylo to, že se ty holky tím basketem bavily a já jim za tuto sezónu děkuji a gratuluji.

Sezóna z pohledu fyzioterapeutky Barči Konszké:
V této sezóně byla na začátku zcela zásadní jedna změna a to nový hlavní trenér. Ten měl před sebou velikou výzvu, ve které se ocitl poprvé v životě. Dále se k nám přidaly nové hráčky, od kterých se očekával velký přínos pro tým. Sezóna začala soustředěním v Krkonoších, kde jsme kromě nabírání kondičky zaměřili převážně na teambuilding, což z reakcí holek naplnilo očekávání a všichni jsme si to moc užili. V září nás poté čekaly přípravné zápasy, ve kterých se nám dařilo snad i více, než jsme předpokládali. Poté už se nám rozjela sezóna ve které se nám občas dařilo více, občas méně..Největší krize přišla po Novém roce. Sice jsme si všichni užívali plesy našich maturantek, ale bohužel nás to herně poměrně rozptýlilo. Nakonec jsme však dokázali vybojovat krásné 7. místo  a postoupili do playoff. Tam však naše cesta skončila v nejkratším možném čase, ale i přesto si holky zaslouží veliký obdiv a pochvalu za to, jak celou sezónu makaly! Na závěr chci ještě poděkovat asistentovi, který s námi přežil a dal holkám spoustu cenných rad. Nyní se ještě vrátím k hlavnímu trenérovi: „Tvé obavy a starosti jsi zvládnul naprosto skvěle a dovedl jsi holky ke krásnému úspěchu!“ Všem moc děkuji za krásnou sezónu a budu vás mít navždy ve svém srdíčku.

Sezóna z pohledu hráček ročníku 2007:
Za všechny holky 2007 chceme poděkovat všem, kteří se podíleli na naší mládežnické cestě. Všem trenérům, rodičům i spoluhráčkám, jejichž mládežnická cesta ještě nekončí. Společně jsme nasbíraly spoustu zážitků, na které nikdy nezapomeneme. Veškeré turnaje, soustředěni i spací víkendy nás spojily dohromady a stal se z nás skvělý kolektiv. Poslední zápas na domácí palubovce byl ve skvěle atmosféře. Fanoušci naplnili celou halu, a i když zápas nebyl podle našich představ, byl to obrovsky zážitek a nezapomenutelné rozloučení se skvělou sezonou.

SEDLO, GARY, BARČA